Sebeléčba
Sebeléčení vnímám jako cestu k sobě, ke svým niterným pocitům a opravdovosti. Můžeme nemocemi jen tak projít, zaplácnout je prášky a konvenční léčbou a dozvědět se o sobě jen to, že jsme byli nemocní...
Nebo můžeme pochopit, proč se to či ono stalo a co by bylo dobré udělat přístě jinak. Univerzální návod nemám a ani nechci mít, léčení vlastního těla je hlavně o nás, našich postojích a životních lekcích, které zrovna prožíváme.
Ale s pomocí zdravého rozumu a přírody jde uzdravování, no, myslím, že nejlíp!:))
Kdy lze sebeléčbu doporučit:
-"pokud znáte hranice svých možností a dokážete jít včas k lékaři
- pokud znáte své tělo tak dobře, že můžete stanovit vlastní diagnózu
- pokud jste si jisti v zacházení s domácími prostředky, umíte je rozeznávat a používat ve správných dávkách
- pokud budete pozorně sledovat účinky použitého prostředku (pro jeden symptom existují různé léčivé prostředky a u každého jedince zabírají individuálně)
- pokud dokážete po neúspěšné samoléčbě jít k lékaři a otevřeně jej o vlastních léčebných postupech informovat
- pokud nepovažujete domácí prostředky za zázračné nebo za univerzální."1
Třeba mě můj obvodní lékař skoro nezná, k němu nechodím:)) ale chápu, že někdy to prostě jinak nejde...
Nemocná jsem ovšem byla nesčetněkrát a sama si vyléčila hafo nemocí a trápení např. angínu i sérii rok opakovaných angín!, kruté bolesti zad, horečnatý zánět prsu, kýlu (půlroční léčení pouze bylinami:)), nadváhu (čistě bylinnou kůrou), vypadání vlasů po porodu, i vážnější úrazy typu zhmoždění a naražení, výhřez meziobratlových plotének (více zde), zácpu, záněty močového měchýře, záněty nosohltanu...
No, bylo toho fakt hodně a přála bych si být zdravější, ola, snad na to jednou přijdu, jak to udělat:))
1Iburg, Anne. Přírodní medicína. 2. vydání. 2006. ISBN 80-7234-598-2.